Název: Bohyně Diana
Autor: Matyáš Bernard Braun (jeho dílna)
Datace: přibližně 1720-1723
Materiál: jemnozrnný pískovec výtvarná technika: kamenná skulptura číslo rejstříku
ÚSKP: 39425/1-801
Označení GHMP: VP95
Rozměry: výška – 205 cm, šířka – 110 cm, hloubka – 58 cm původní
Umístění: Jako součást sochařské výzdoby Vrtbovské zahrady v Praze, v Karmelitské ulici 25, na Malé Straně
Současné umístění: V depozitáři Galerie hlavního města Prahy (GHMP)
Restaurátor: Miroslav Žán
Odborné vedení a průzkumy: Petr Siegl, Michal Polák, Jiřina Přikrylová

Galerie

Barokní kamenná socha bohyně Diany je součástí souboru sochařské výzdoby Vrtbovské zahrady v Praze, realizované ve dvacátých letech osmnáctého století dílnou Matyáše Bernarda Brauna.Socha bohyně Diany byla po převezení z depozitáře Galerie hlavního města Prahy do školního atelieru fotograficky zdokumentována a byl proveden restaurátorský průzkum, jehož součástí bylo určení a mapování poškození sochy, určení druhotných doplňků, rozbor materiálového složení a určení míry degradace použitých materiálů. Na základě získaných informací byl vytvořen restaurátorský záměr, jímž byla stanovena koncepce a navržen postup restaurátorské práce. Cílem práce bylo provést restaurátorský zásah, který by sochu zbavil druhotných degradovaných doplňků, odkryl originální povrch kamenné sochy a ten konzervoval. Nekompletní dílo, zbavené druhotných doplňků, bylo doplňováno minerální maltovinou analytickým způsobem. Rekonstruované chybějící části sochy byly tedy provedeny mírně pod úroveň originálního povrchu. Tento způsob rekonstrukcí reflektuje skutečnost, že dnes je již vzácné dílo v prostoru zahrady nahrazeno kopií a originál získal charakter muzeálního předmětu. Je proto vhodné, aby druhotné doplňky bylo možné snadno odlišit od originálu, číst množství a rozsah poškození díla a přesto socha nepůsobila fragmentárně ale uceleně a kompaktně.

Restaurátorský proces čítal několik dílčích etap. Po provedení očištění povrchu od volných nečistot, bylo provedeno odstranění druhotných doplňků, které byly již uvolněné či degradované nebo stylově nerespektovaly originální způsob modelace sochy. Následně byl povrch sochy zbaven silné síranové krusty pomocí laserové technologie. Díky tomuto zásahu došlo k významnému zeslabení černé síranové krusty, ke zvýšení paropropustnosti povrchu kamene a v neposlední řadě i k zpřístupnění kamene pro čistící a penetrační procesy restaurování. V následující etapě bylo provedeno odstraňování hnědých skvrn resp. solí, pomocí obkladů buničiny smáčených destilovanou vodou. Takto se podařilo odstranit část nežádoucích látek z kamene a potlačit tak hnědé probarvení jeho povrchu. Po vyschnutí kamene následovala etapa konsolidace. Pro odlišnosti stupně degradace v bloku kamene byla zvolena lokální aplikace konsolidantu. Obecně horší stav kamene byl pod druhotnými doplňky a v místech tzv. „srážkových stínů“. Tato místa byla tedy konsolidována penetrací organokřemičitého prostředku. Dále bylo provedeno nahrazení korodujících kovových armatur, které zpevňovaly mnoho lepených lomů prostupujících blokem kamenné sochy, za armatury z nerezové oceli. Po dokončení konzervačních etap následovala část rekonstrukční. Pro plastickou retuš a sochařskou rekonstrukci byla vytvořena minerální maltovina s vysokou paropropustností a nižší tvrdostí než má originální materiál. Ve vybraných místech byla nanášena na připravené kovové armatury. Většina doplňků byla provedena nanesením maltoviny a jejím následným skulptivním zpracováním. Několik kusů doplňků (dva rohy plintu a levá rekonstruovaná paže) bylo vytvořeno dusáním minerální směsi do formy. Sochařská rekonstrukce levé paže byla nejprve prováděna v pětinovém modelu a poté v sochařské hlíně v reálném měřítku. Z vybrané varianty byla provedena sádrová faksimile. Tato byla po dalším zpracování zaformována a přenesena do minerální maltoviny napodobující originální kámen. Rekonstruovaná levá paže v zásadě respektuje řešení sejmutého silně degradovaného doplňku. K jeho odstranění však bylo přistoupeno z důvodu pokročilé degradace materiálu a nesprávného umístění doplňku v návaznosti na originál. Povrch všech druhotných doplňků byl posléze barevně začleněn do okolního originálního povrchu.